PF 2014

Celý rok 2013 jsme společně procházeli zátočinami "teorie" úspěchu. Mnohé jsme při tom objevili a také uviděli z jiných úhlů pohledu. Přeji vám proto, abyste v nadcházejícím roce to, co vás oslovilo, dostali do svého života, a mohli se radovat z plodů.

Tři poznání - část pátá - režírujte svůj život

Jsem rád, že se mi podařilo dostat se ještě před koncem roku k poslední části tohoto povídání o scénáři vlastního žití. Teď můžete, pokud budete mít chuť a potřebu, začít přetvářet svůj život třeba hned od 1. ledna. Není to nic obtížného, a když budete věnovat své činnosti deset minut denně, dopracujete se ke změnám, po kterých toužíte. Tím myslím „papírování“, tedy psaní scénáře. Ale můžete jít ještě o kousek dál a zvýšit tak jeho účinek.

Filmové scénáře se píší proto, aby byly převedeny na pohyblivé obrázky. Vy to můžete udělat také. Nepotřebujete k tomu ani kameru, ani klapku, ani filmové laboratoře, ani program na zpracování videa na vašem PC. To nejlepší zařízení totiž každý z nás nosí v hlavě.

Sny jsou v podstatě filmové příběhy. Za některé z nich, kdyby se je podařilo beze ztrát přenést na promítací plátno, by vás možná nominovali i na Oscara. Ale snít dokážete i v bdělém stavu. Možná ne tak dokonale a barvitě, jako ve spánku, ale to nevadí. Tréninkem se můžete dopracovat ke stejně skvělým výsledkům.

Přidejte tedy ke svým deseti minutám stráveným nad scénářem ještě další desetiminutovku, prožitou se zavřeným očima. Může to být kdykoliv přes den, ale nejlepší je doba před usnutím. Důležité je, abyste alespoň zpočátku měli dokonalý klid. Časem se naučíte „filmovat“ třeba ve vlaku, autobuse, v čekárně u zubaře či na lavičce v parku.

Teď si vyberte nějaký úryvek ze scénáře, zavřete oči a představujte si, jak podle něj točíte film. Nejdříve můžete zkusit jednodušší polohu: pozorujte děj očima účastníka, hlavního herce (což jste samozřejmě vy). Časem byste se ale měli propracovat i k druhé, obtížnější pozici. Tedy k pohledu režiséra, který vás v roli herce vede a směřuje.

R. A. Moody popsal v knize „Život po životě“ vyprávění lidí, kteří přežili svoji smrt. V určité fázi došlo na rekapitulaci života, který vnímali právě takto. Jednak vlastním pohledem, jednak z nadhledu, kdy viděli sama sebe, ale také mnohem lépe chápali širší souvislosti. Mohli tak poznat, jak to, co udělali, prospělo nebo ublížilo jiným lidem.

Když se tedy naučíte „filmovat“ svůj scénář právě takto, získáte dva pohledy. Ten váš můžete spojit se silnými emocemi (touhou) a děj si opravdu silně prožít. Nadhled režiséra vám zase umožní vidět do šířky a lépe odhadnout významnost dějů i přání pro váš život. Něco pak možná ze scénáře vyřadíte jako malicherné a jiné, důležitější, přidáte.

Několik technických rad:

• zfilmujte si najednou jen kousek scénáře, ne celý
• scénu znovu a znovu opakujte, dokud není dokonalá, pak teprve pokračujte dál
• postupně vykreslujte a vnímejte všechny detaily, nejen zrakem, ale i sluchem, čichem, hmatem atd.
• pokud narazíte na něco důležitého, co by ve vašem životě nemělo chybět, zapište to do zpětně do scénáře
• děje nemusí navazovat, pracujte stejně jako filmaři se střihem
• k už nafilmovaným scénám se můžete klidně vracet a upravovat je, ale nevracejte se k tomu, co už je minulostí

A to je všechno. Skvělou zprávou je, že metoda scénáře vlastního života vůbec není složitá. Může ji používat každý. Můžete se do ní bez námahy ponořit. Můžete opravdu žít podle svého scénáře. A kdyby vám popis nestačil, přihlaste se na seminář, kde se věnujeme podrobnostem.

Zopakujme si ještě tři poznání, která vám umožní získat od života, co chcete:

1. Svůj život můžete změnit, i kdybyste to dnes považovali za nemožné
2. Máte právo chtít cokoliv bez ohledu na minulé zásluhy a svůj současný stav
3. Dokážete si s pomocí scénáře a obrazotvornosti vytvořit vlastní život

Přeji vám, ať vezmete v nadcházejícím roce konečně život do vlastních rukou.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Tři poznání - část čtvrtá - jak psát scénář života

Vrcholem poznání je zjištění, že si svůj život můžete „psát“ sami. Nemyslím tím pouhou reakci na to, co přichází, co je kolem vás. To je málo, protože v situacích, před které jste postaveni, někdy nemáte na vybranou. Ne, jde o samotný scénář vašeho života, podle kterého pak skutečně poběží, stejně jako když vzniká film. Zní to fantasticky? Také to fantastické je. Toto poznání vám může změnit všechno. Přemýšleli jste zatím marně, proč se ve vašem životě děje to nebo ono špatné, proč se vám nic nedaří a proč nemáte „štěstí“? Můžete si to představit i tak, že jste se zatím svým žitím hnali na zadním sedadle auta, které nikdo neřídil. Volant se točil sem a tam a vy jste se snažili udržet a nevypadnout ven. Co se stane, když se konečně ujmete řízení?

Váš životní vůz se vydá na cestu, kterou mu určíte a na které ho budete udržovat. Předtím jste ho neřídili (a většinou ani nikdo jiný, i když to tak mohlo vypadat), teď jste vzali volant do rukou. Možná vám to zpočátku nepůjde dokonale, ale není už to samotné pokrok? Snad jste se předtím dostali někam, kde jste vůbec být nechtěli. Nevadí. Jestliže vedle cesta tam, povede i odtud.

Zdá se to být až neuvěřitelné, ale k psaní scénáře svého života nepotřebujete skoro nic. Počítač, nebo i obyčejný blok a tužku. Nemusíte být spisovateli. Můžete dělat hrubky (ale smíte je také postupně opravovat). Příběh může být toporný a bez dokonalé formy románu. Však jeho četba také není určena nikomu jinému, než vám. Je to váš deník, zaznamenávající ne co bylo, ale co bude. Zamrazilo vás v zádech? To je dobře, protože právě teď se před vámi otevřela brána do vašeho skutečného života. Zatím je obraz mlhavý…

Jak tedy psát scénář.  Nejdříve se zamyslete nad věcí nejdůležitější.  Ve starých románech tomu říkali „vášeň“. Jde o silné citové zaujetí pro věc nebo cíl. Podívejte se na významné a úspěšné osobnosti dějin a vždy na něj narazíte. Například Tomáš Baťa byl posedlý lepší a dokonalejší výrobou bot, ale hlavně „vybudováním nového člověka“.  To ho přeneslo přes tři krize, kdy málem přišel o všechno.

Thomas Alva Edison posílal své lidi do celého světa, aby našli ten správný materiál na vlákno žárovky, a udělal 10.000 pokusů, než se mu to podařilo.

Plukovník Sanders, zakladatel KFC, objížděl ve svých 65 letech Spojené státy a nabízel svůj recept na smažené kuře. Dva roky přespával v autě a vyslechl si odmítnutí více jak tisícovky restauratérů. Jeho vášnivé přesvědčení, že má nejlepší kuře na světě, mu nakonec přineslo úspěch.

Co je tedy vaší životní vášní? Kam chcete napřít svoji sílu, co má pro vás takovou hodnotu, abyste nelitovali deseti tisíc nepodařených pokusů, tisíce odmítnutí, krizí, jež vás přivedou na okraj propasti? Právě tento úžasný cíl, který za to všechno stojí, vám zaručí, že neúspěšné pokusy nakonec skončí úspěchem a krize překonáte. Řekl bych, že nejsou velké a malé cíle. Každý nemůže být Baťou. Ale důležité je, abyste pro ten svůj hořeli. Velmi důležité.

Tento váš vášní naplněný cíl patří ve vašem scénáři úplně nahoru, jako nadpis.

Pak si zapište, co je teď. Stav, životní situaci, kterou chcete změnit. Pište o ní v minulém čase, protože už je minulostí. Nezabývejte se jí příliš, nejde o to, abyste se v ní nimrali a dopodrobna vyjmenovávali všechny bolístky. Spíš zdůrazněte, co je špatné, nejhorší a co vás proto přimělo, abyste se rozhodli svůj život změnit.

Ujasněte si, jaké jsou cíle tohoto scénáře. Děj by měl samozřejmě někam mířit a vy byste měli vědět, kam chcete dojít.  Protože rozumná délka scénáře jsou asi tak tři roky, udělejte to takto: Řekněte si, čeho chcete do tří let ve třech oblastech svého života dosáhnout. Hlavní cíl máte nahoře v nadpisu. Teď ho trochu rozveďte a konkrétně (ale stručně) popište. A to v budoucím čase

Umístěte text na konec scénáře. To je cíl.

Mezi ním a počátečním popisem minulosti začněte vytvářet svůj „deník“. Ten pište v čase přítomném, protože život je teď.  Jak už jsem poznamenal, nevyžaduje to žádné spisovatelské umění.  Skoro bych řekl, že naopak. Ve skutečnosti se potřebujete uvolnit a na děj moc nemyslet. Pak začne fungovat intuice a vést vaši ruku. Možná vás překvapí, jak takové lehce nahozené věty dokáží mít nečekanou logiku.

Raději používejte volnější a neurčitější časové termíny. Když si zapíšete, že se něco má stát 20. prosince a ono nic (což je na počátku zcela běžné), budete zklamaní a možná scénář odložíte. „Někdy tou dobou“ je rozhodně lepší. Platí to i pro děje, postavy, prostředí. Přílišnými podrobnostmi zužujete možnosti.

Nespěchejte. Nemusíte a ani nemůžete všechno stihnout ještě dnes do večera. Ve skutečnosti není scénář nikdy hotový. Budete se k němu neustále vracet, nejlépe každý den. Znovu a znovu ho upravujte, doplňujte, někde i přepisujte. Napsat ho je důležité, ale ještě důležitější je každodenní práce s ním. Tak si na něj zvyknete a začnete ho vnímat jako skutečný zápis života.

Jak už jsem řekl, může se stát (a pravděpodobně se i stane), že když se po nějakém čase ohlédnete nazpátek, zjistíte, že se část dějů, které jste popsali, vůbec nestala. Nepřepisujte je zpětně podle „reality“, protože tím přiznáváte, že to nejste vy, kdo rozhoduje, co se stane. Zkuste se na ně nejdříve podívat s odstupem. Možná přijdete na to, že jste záměru dosáhli, i když trochu jinak, než jste si to představovali.

Jednou jsem nutně potřeboval nové auto a představoval jsem si to tedy tak, že získám dlouhodobou zakázku, ze které budu platit splátky. Zákazník se sice ozval, skutečně chtěl spolupráci na delší dobu, ale hned mi také oznámil, že nemá moc peněz. Když už to vypadalo, že mi moje představa nevyjde, navrhl řešení: půjčí mi prý zdarma nevyužitý služební vůz.

Ke stejnému cíli se tedy dá dojít různými cestami, a když vám nevycházejí podrobnosti, zajímejte se, jestli jste svého přání nedosáhli jinak. Další možností je, že splnění scénáře v tomto konkrétním bodě by vám přineslo více škody než užitku. A do třetice: Možná jste poslouchali více své okamžité nápady, než intuici. Když si do scénáře zapíšete, že vám u dveří zvoní pošťák s poukázkou na milion, pak je to skutečně málo pravděpodobné, co říkáte? Tu sumu můžete klidně do dvou, tří let mít, ale musíte k ní dojít. Scénář je cesta, ne jedna událost.

Vaše práce tedy nikdy nekončí. Funguje to právě proto, že se svým dějem zabýváte každý den. Když ho čtete a upravujete, musíte na něj myslit. Když na něj myslíte, zapínáte ve své mysli tvorbu obrázků. Začínáte svůj život vidět. Jak toho využít, si řekneme příště. Teď se ještě pojďme podívat, co povzbudí obrazotvornost.

Vzpomínáte si na pohádkové knížky, které jste si v dětství prohlíželi a později četli? Na jejich ilustrace? Mnohé z nich si jistě vybavíte i teď a přesně je spojíte s dějem, ke kterému patřily. Paměť pracuje daleko lépe, když má po ruce obrázky. Proto se také v knihách, učebnicích i třeba na internetu používají. Co vidíme, považujeme za skutečnější. Proto doporučuji, abyste si svůj scénář také ilustrovali. Na počítači k tomu můžete snadno použít obrázky stažené ze sítě nebo digitálního foťáku, když píšete ručně, vystříhejte si je z novin a časopisů.

A neodbývejte to. Fungují zrovna jako text. Když nad nimi strávíte třeba hodinu, není to ztracený čas.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Dárek na poslední chvíli?

Pokud sháníte ještě na poslední chvíli dárek a máte obavu, že to nestihnete, můžete sáhnout po e-knize. Stáhnete si ji totiž hned, jak zaplatíte. Může to být také pěkný doplněk k novému tabletu nebo čtečce.

Mohu vám k tomu přispět dvěma knížkami:

21 dní k bohatému životu

21 dní ke štíhlému tělu

Co říkáte, nejsou to zajímavé podklady k vašim novoročním předsevzetím? A je skutečnost, že o nich právě čtete, pouhopouhou náhodou?

Kde můžete tyto e-knihy koupit:

V České republice:

Kosmas

Ráj knih

Samsungapps

eBux

Neoluxor

Arara

Extra Pubslihsing

Ve Slovenské republice:

Samsungapps

Gorila

oknihe (Orange SK)

Ráj knih

ibux (Ikar)

Extra Pubslihsing

Klíčem je touha

Po delší době se mi podařilo udělat další krok k odpovědi na otázku, kterou jsem položil na začátku: Jak vyzvednout své „dary“, které má pro nás Bůh (či Vesmír, chcete-li) připraveny. Mluvil jsem totiž o tom, že někde v pomyslném skladišti leží připraveno vše, na co jen můžete pomyslet. Aby vám to sloužilo, udělalo radost, přineslo štěstí. Teď, v době blížících se Vánoc, si tedy můžete dát (vlastně vzít) pěkný dárek pod stromeček.

V každém z nás je ukryta neuvěřitelná energie. Kdo už pokročil na cestě životního úspěchu, ten ji zčásti využívá. Trochu nebo hodně, podle toho, jak s ní umí zacházet. Zmiňuji se o ní proto, že tvoří s „dáváním darů“ pár. Vycházejí si vstříc a z jejich setkání vzniká to, po čem toužíte.

Tím impulsem, který dává věci do pohybu, či klíčem, odemykajícím odpalovací zařízení, je touha. Silná touha, intenzivně prožívaná, dokáže otevřít stavidla vaší vnitřní energie a vyslat ji „vzhůru“, na druhé straně zase přiblíží „shora“ to, po čem prahnete. Zdůrazňuji, že jde o skutečně silný pocit, ne nějaké mrňavé a ploché chtění. Musíte opravdu naplno a beze zbytku toužit po tom, co chcete dostat.

Dar se tak setkává s vlastním přičiněním, neboť uvolněná vnitřní energie se projeví v podobě úsilí, tedy činů.

Touha nemůže být nekonkrétní. Nejde toužit po něčem nebo čemkoliv. Musíte tedy přesně vědět, co chcete. A chtít to z hloubi své osobnosti. Touhu nelze zkonstruovat, spočítat a naroubovat na nějaký „rozumný“ záměr. Jistě cítíte, že je spojena s emocemi, ne s chladným intelektem. Nemůžete si zkrátka říci: „Teď potřebuji to a to a od zítřka po tom budu toužit“. Zkuste to.

Silný nával touhy prožívají děti, které stojí před výkladní skříní už zavřené prodejny a odmítají se nechat odtrhnout od pohledu na krásné červené auto nebo panenku. Z vašeho rozumného pohledu jde možná o zbytečnost, ale to je právě ta překážka, která vám brání dostat, co chcete. Rozum sem zkrátka nezatahujte a nepouštějte.

Dovoleno je naopak toužit právě po tom, co by vám jinak odepřel. Chcete nádherné červené auto? Toužíte po něm? Pak je to správné, i když rozum připomíná, že nejdříve je přece nutné zaplatit jiné, důležitější věci. Logika darů však říká: „Když budeš mít na drahé auto, proč bys neměl peníze také na všechno ostatní? Vůz svých snů si přece můžeš pořídit až po těch důležitějších věcech.“ A skutečně je to tak. Zaplacení nájmu, hypotéky nebo daní je jistě důležité, ale neznám nikoho, kdo by po tom skutečně silně a emotivně toužil.

Když tedy chcete touhu silně zaměřit, musí mít hmotnou podobu.  Nemůžete dost dobře toužit po štěstí, když si ho neumíte s ničím spojit. Sice se říká, že materiální věci nikoho šťastným neudělají, ale partnerka nebo partner přece také nejsou žádné nehmotné ideje, vnoučata či přítel, skvělá práce a další cíle jakbysmet. Stejně tak těžko můžete toužit být bohatí, ale chtít krásný dům, jachtu nebo cestu kolem světa není problém.

Podíváte-li se kolem sebe, zjistíte, že úspěšní lidé nebažili po samotném úspěchu. Vynálezci nemysleli a nemyslí na slávu (ani peníze), ale touží po tom, aby jejich konkrétní objev fungoval a přinášel užitek. Edison udělal deset tisíc pokusů, než našel vhodné vlákno pro svoji žárovku. Kdyby po ní skutečně netoužil, vzdal by to hned na začátku.

  

Na cestě k úspěchu je tedy zapotřebí osvobodit se od některých tradičních názorů. Třeba že toužit po něčem materiálním je špatné a vy byste se za to měli stydět. Proto lidé obvykle svých cílů nedosahují. Nedokáží si je představit. Většina je ani neumí vytáhnout z mlhy „něčeho“ a dát jim konkrétní tvar. Říkají, že chtějí spokojený a šťastný život. Jenže to není nic, k čemu by se dalo směřovat, natož po tom toužit. Červené auto, vila či krásný partner nebo partnerka sice vypadají přízemně, ale jakmile se pohnete a vydáte se k nim, začne se plnit i vše ideální a nemateriální.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

  

Aktuální termín semináře Staňte se režisérem svého života: čtvrtek 7.11.

Nejste spokojeni se svým životem? Pak je to zřejmě proto, že jeho scénář píše někdo jiný. Místo abyste si ho užívali naplno a čerpali z hojnosti, na níž máte nárok, sloužíte ostatním. Vaše odměna v penězích, vztazích i klidné mysli je nedůležitá a málokdy se na vás vůbec dostane.

Je načase myslet také na sebe. To není sobectví, ale uplatnění přirozeného práva svobodně rozhodovat o sobě a o svém životě. Pokud jste si zatím mysleli, že to není možné a okolnosti jsou silnější než vy, tento výjimečný seminář vás přesvědčí o opaku. Díky němu se stanete režisérem svého života a naplníte ho tak úspěchy a radostí.

Co se zde dozvíte:

·         Jak pochopit a poznat své životní cíle

·         Jak je a cestu k nim popsat ve svém scénáři

·         Jak tento scénář „zfilmovat“ pomocí vizuální metody

Co zažijete:

·         Uvidíte na vlastní oči hloubku své nesvobody

·         Sestoupíte na své dno

·         Stanete tváří v tvář vašemu skutečnému životu

Prémie:

·         Naučíte se do svého života přivolat dary hojnosti

Tento seminář vám zabere jeden pracovní den a jeho cena nepřevyšuje průměr běžných školení. Pokud teď říkáte, že si nemůžete dovolit vzít dovolenou nebo zaplatit, jste právě těmi lidmi, kteří ho nutně potřebují. Třeba proto, abyste později nemuseli nikoho žádat o volný den nebo váhat nad užitečnými výdaji. Rozhodnutí je na vás: Budete v životě svobodní a šťastní, nebo se spokojíte s bezvýznamnou rolí v pozadí?

Další informace a přihláška zde.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Tři poznání - část třetí

Minule jsem upozornil, že ty nejlepší věci v životě dostáváme nezaslouženě. Systém založený na přiměřené odměně poskytuje totiž velmi málo. Když vezmeme úvahu, že většina lidí se podceňuje a ani nedělá to, co by ji bavilo a v čem by skutečně vynikla, nemůžeme se ani moc divit. Svět založený na tom, co dobydeme v potu tváře, není příliš radostné místo. A také ne spravedlivé, jak jsme si řekli.

Naštěstí je tu ještě „druhý pilíř“, totiž dary. Ty se dávají ne podle zásluh a pracovního nasazení, ale tak, aby udělaly radost. Nedostáváte tedy to, co potřebujete, ale po čem toužíte a o čem sníte, co byste opravdu z celého srdce chtěli.

Máte-li dar dostat, musíte ho tedy chtít srdcem, ne rozumem. Ten totiž obvykle prohlásí, že něco takového zcela jistě nepotřebujete a navíc by bylo neskromné si to přát. Velký dům? Nestačí ti třípokojový byt v paneláku? A využiješ vůbec všechny pokoje?  Když poslechnete hlas rozumu, sklouznete opět k odměňování za zásluhy. Nic proti užitečnosti, ale jestliže sami sebe nehodnotíte příliš vysoko (jako to dělá většina lidí), brzy zjistíte, že toho vlastně moc nepotřebujete. A ty složenky přece, i když se zpožděním, vždycky nějak zaplatíte… Jestliže se naopak spolehnete na velkorysost dárce, rozhodnutí o přiměřenosti necháváte na něm. A to je docela pohodlné, nemyslíte?

Neohlížejte se proto na přiměřenost. Jestliže toužíte po velké jachtě, máte na to plné právo, ačkoliv by se jiným mohlo zdát, že vaše přání je poněkud přehnané či dokonce megalomanské. Nejde o ně, ale o vás. Jestliže neumí upřímně odhalit a přát si bez zábran, po čem jejich srdce v skrytu touží, je to jen a jen jejich chyba a vy za ni nemáte proč pykat a připravovat se o své sny. To není sobectví, jak se vám snaží podsunout. Sobecký je ten, kdo se nedělí o hojnost. Ale usilovat o ni jistě špatné není a nikomu to neublíží. O co přijde vaše příbuzná nebo soused, když si pořídíte jachtu? Pravděpodobně jen o klid, pokud je začne užírat závist.

Vaše představa o daru musí být konkrétní. Představte si, že vedete s Bohem (či Vesmírem) takový dialog:

„Chtěl bych zámek.“

„A kolik má mít pokojů?“

„To je jedno, ne? O tom jsem nepřemýšlel… Co třeba deset? Ne, to je málo. Třicet? Já fakt nevím…“

„Tak víš co? Přijď, až bude vědět.“

K upřesnění přání vám dobře poslouží vizuální metoda. Využijte každé volné chvíle a za zavřenými víčky „pilujte“ svoji představu. Jak vypadá jídelna vašeho zámku? Kde má krb a jak je veliký? Co vidíte na krbové římse? Zvláště vhodná je k tomu doba před usnutím, kdy představa volně přejde do snu a zde se pak podvědomě zpracuje.

Při tomto postupu poroste i vaše touha. Dar totiž dostanete jen tehdy, pokud po něm skutečně toužíte. S rozumem nepořídíte nic. Neříkejte tedy (ani si nemyslete), že něco potřebujete. Vy chcete.

Možná teď máte úplně jiné starosti, než jak bude vypadat vaše jachta nebo zámek. Například za co koupíte dětem zimní oblečení, kde vezmete na nájem a jak zaplatíte pojistku. Máte tedy toužit po několika tisícovkách, vlastně potřebě, ne daru srdce?

Joanne Rowling byla bez práce, rozvedená, živila malou dceru a potácela se v depresích. Nedostatek na ni dotíral stále více. Jejím snem bylo vydání knihy. Při všem tom zlém, co jí obklopovalo a co by podle logiky „spravedlivé odměny“ měl především řešit, myslela dnem i nocí na příběh chlapce, zažívajícího dobrodružství na kouzelnické škole. Tím, že byl nakonec vydán, se stala jednou z nejbohatších žen světa.

Nabízí se tedy logická otázka: Dostanete-li jachtu, zámek nebo luxusní vůz, nebudete snad mít i na kabát pro děti a činži? Na svůj sen a přání srdce proto můžete (a musíte) myslet i ve chvíli, kdy byste zdánlivě měli řešit existenční starosti. Jak už jsem upozornil, potřeby do darů nespadají.

Nenechte se tedy momentálními okolnostmi připravit o svá srdeční přání a sny. Tím vás nenavádím, abyste nechali práce, zalezli někam do kouta a se zavřenýma očima čekali, až se to všechno vyplní. Ne, dělejte to navíc. Choďte do práce, máte-li ji, ale po prací době si najděte chvíli na snění. Starejte se o své blízké a děti, ale když máte volno, zavřete na pár minut oči. A mezi tím se zabývejte předmětem své touhy s očima otevřenýma.  Čím více emocí do toho vložíte, tím lépe.

Zbývá odpovědět, jak svá přání Bohu (či Vesmíru atd.) doručit. V první řadě už tím, že na ně neustále myslíte, sníte o nich a svoji touhu tím posilujete, je vysíláte vzhůru. Máte-li podle svého založení a náboženské orientace nějakou konkrétní formu modlitby, klidně ji využijte. Ale mějte na paměti, že mechanické odříkávání naučených slov nedokáže o vašem snu říci vůbec nic. Musíte ho živě a výstižně popsat. A to tak, aby bylo zřejmé, že po jeho naplnění skutečně toužíte.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Podvečery u čajové konvice 1 - Staňte se režisérem svého života

Zvu vás na první podvečerní posezení u čajové konvice, a to ve čtvrtek 31. října v Praze. Budu povídat o tom, jak se stát režisérem svého života. Možná ani netušíte, nakolik vás zatím ovlivňují a směřují druzí. Podíváme se, jak můžete odhalit, co vás skutečně naplňuje a co je tedy vaším životním posláním. A nakonec si také ukážeme, jakým způsobem získat "nezaslouženou“ hojnost.

Nebudu povídat jenom já, ale dostatek prostoru dostanete i vy se svými zkušenostmi, zážitky, příběhy.

U čajové konvice se sejdeme ve čtvrtek 31.10. od 17 do 20 hodin, a to v Myslbekově ulici 15, Praha 6 – Střešovice (mapa) – v prostorách PEI. Vstupné je 200 Kč. Protože kapacita místnosti je omezená (cca 12 lidí), je zapotřebí se co nejdříve přihlásit a poslat peníze, abychom vám místo rezervovali. Rezervace zde.

Na setkání bude také možno výhodně zakoupit příručku 21dní k bohatému životu (za 380 Kč místo běžných 450 Kč), takže pokud ji chcete hned odnést, nezapomeňte si s sebou vzít nějaké peníze navíc.

Těším se na pěkné setkání

Tři poznání - část druhá

Když už se rozhodnete změnit život, pak je to jistě proto, že od něj čekáte více. Ať už jde o oblast hmotného dostatku, nebo pokrok ve vztazích či sebenaplnění v práci. Příručky, které radí, jak dosáhnout hojnosti, to přece říkají: Máte nárok být bohatí a šťastní. Tak kde je to bohatství a štěstí? Proč se zrovna vám vyhýbá a proč zrovna vy máte pocit, že jste byli o něco ošizeni? Kde hledat příčinu a tedy i návod k nápravě? Prý je třeba změnit myšlení. Ale které a jak to udělat? To jsou otázky, na něž miliony lidí hledají dnes a denně odpověď.

V knihkupectvích najdete tisíce knih věnovaných úspěchu a hojnosti. Některé vyšly v milionových nákladech. Každým rokem k nim přibývají další a další. Jenže nějakým podivným řízením osudu se zdá, že návody fungují všem – kromě vás. I já jsem to zažil na vlastní kůži. Znovu a znovu jsem si lámal hlavu, co dělám špatně a čím jsem tento stav zavinil, ale marně. Bývala období, kdy jsem měl pocit, že chytám druhý dech. Udělal jsem spoustu práce, přišel na nové nápady, dřel se od rána do večera. Výsledek byl ne špatný, ale přímo katastrofální.

Pak mi pomohlo to, co skeptici nazývají náhodou. Jel jsem zrovna z nepříliš povedeného jednání a jako mnohokrát předtím jsem dokola omílal své stížnosti na nespravedlnost světa. „Proč ostatní ano a já ne?“ točily se mi myšlenky kolem jediného tématu. Až mě z toho rozbolela hlava. Pustil jsem si proto z přehrávače meditační hudbu. Jindy mě uklidní a pozitivně naladí, ale tentokrát se omrzela po pár minutách.  Přepnul jsem na nahrávku „Ranního slova“, pořadu věnovanému biblickým textům. A najednou jsem zpozorněl.

Citát z Pavlova listu Korintským zněl takto: „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem.“ Jednoduše řečeno, autor v něm říká, že Bůh nedává podle zásluh, ale jak on chce. A to je velmi důležitá informace.

Stejně jako většina lidí, byl jsem i já vychován v duchu „spravedlivé odměny“. Tento přístup k životu říká, že je nejen vždy něco za něco, ale že odměna má být přímo úměrná vynaloženému úsilí. Když chodíte každý den do práce, máte mít více peněz, než nezaměstnaný. Když milujete, má vás ten druhý mít rád stejně, jako vy jeho. Čím zdravěji žijete, tím větším obloukem se vám musí nemoci vyhýbat.

S tímto postojem – a zaujímá ho kolem 95% lidí – se pojí všechny známé negativní řeči o penězích, úspěchu a bohatství. Hlavně však přesvědčení, že poctivě se miliony vydělat nedají. Samozřejmě, když přihlédneme k průměrným výdělkům, museli byste pracovat 24 hodin denně, abyste si zasloužili jejich násobek.

Nevšimli jste si ale, že to nějak nefunguje? Že příčinou nespokojenosti mnoha lidí je právě očividná nespravedlnost? Někdo se dře a nemá nic. Vysokoškolák se třemi diplomy vydělá méně, než podnikatel, který tak tak dokončil základní školu. Zloba se pak obrátí proti bohatým a vládnoucím, protože právě oni podle mínění lidu působí nespravedlnosti a vytvářejí nerovnováhu. Já si však myslím, že jsou v tom nevinně. Nikoho přece nemůže za to, že on měl dobrý nápad a vy ne. Že on byl ve správném čase na správném místě, a vy jste přišli, jak se říká, s křížkem po funuse. Tady je třeba vzít v úvahu ještě druhou sílu, jíž někteří říkají Bůh, jiní Vesmír nebo Příroda či jak ještě. Zkrátka to, co je nad fyzickým, viditelným a hmatatelným světem.

Z citátu apoštola Pavla vyplývá, že zde žádná přímá úměra, žádné zásluhy nefungují. Logika „přidělování“ prostředků je patrně jiná. Dozvídáme se o ní, že Bůh koná podle svých záměrů. Jenže to jsme se dostali z bláta do louže. Odměňování pozemsky nespravedlivé nahrazuje odměna závislá na rozhodování, o kterém nic nevíme a které stěží můžeme pochopit. Máme snad mít na výběr mezi zbytečnou dřinou a čekáním na zázrak?

Nejdříve je asi třeba připomenout, že ona pozemská odměna, závislá na zásluhách, přece jen existuje a také trochu funguje. Jestliže tedy netoužíte po ničem jiném, než po životě na okraji dostatku, a spokojíte se s prací, která vás pravděpodobně nebaví ani nenaplňuje, můžete se na ni víceméně spolehnout. Budete asi muset slevit ze svých představ, smířit se s tím, že prožijete život v obavě z propouštění, nemocí, nenadálých výdajů. Že na věci, které vás skutečně baví, vám zbude jen velmi málo času. A že štěstí zažijete jako šafránu. Ale ta možnost volby tu samozřejmě je.

Pokud však chcete rozvinout vše, co ve vás je, toužíte žít v hojnosti a spokojenosti, pak musíte více spoléhat na druhý příjmový pilíř, jak se dnes říká. Jenže v tomto případě nejde o důchodové spoření, ale o boží dlaň. Samozřejmě, že stejně jako vám, i mně vrtalo hlavou, jak ji přimět, aby se otevřela zrovna nade mnou a nějaký ten zlaťák upustila. Položil jsem si tu otázku hned, co jsem při poslechu v autě pochopil obsah biblického citátu. Má cenu se modlit, obracet se na Boha (Vesmír či jinou sílu), když si dělá, co chce? Zatímco jsem přemýšlel, pořad v přehrávači skončil a začal další díl. Nevnímal jsem ho, dokud mi uvažování nepřerušila slova: „Modlitba je vyjádřením naléhavé potřeby“.

Zhluboka jsem se nadechl. Teď to konečně začalo dávat smysl. Bůh nerozdává hojnost a bohatství podle nějakého neuchopitelného klíče. Přiděluje je podle potřeby. Možná to některým uším nezní moc hezky, protože něco podobného se tvrdilo o komunismu, ale je to tak. Dostaneme, co potřebujeme.

Je mi jasné, že teď asi říkáte něco jako „Já toho potřebuji a nedostal jsem nikdy nic“. Máte pravdu, bylo by jistě pěkné a příjemné, kdyby ta dávající síla sama viděla všechny vaše potřeby, nejlépe ještě dříve, než si je vůbec stačíte uvědomit. Ale tak to zkrátka není. Boha (či Vesmír) je třeba o potřebě přesvědčit a o naplnění požádat. Jak, to si nechám na příště.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Odkud se berou nemoci?

Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na jednom webu objevil názor, že nemoci na nás sesílá Bůh, abychom se něco naučili. Stejně tak bychom mohli podezírat milující otce, že své děti – samozřejmě pro jejich dobro – skopávají se schodů, strkají pod auta a lámou jim ruce. Zdá se vám to absurdní? Proč tedy něco takového očekávat od Otce, jehož láska je mnohem silnější, než jakékoliv pozemské rodinné pouto?

Představa Boha, který nás týrá, abychom prohlédli, je zřejmě blízká lidem, chtějícím mermomocí ve všem vidět nadzemskou příčinu. Dejme tomu takové infikované klíště, to je příliš přízemní důvod nemoci. Jistě bylo sesláno shora, aby jim oznámilo něco nesmírně důležitého o jejich dosavadním životě. A místo poučení, že se příště mají nastříkat repelentem, pochopí sílu odpouštění. Načež všem na potkání hlasitě odpouštějí, aby bylo vidět, jak důležitá událost je postihla. Vlastně jak je postihl Bůh. Zřejmě mají radost, že si na ně osobně udělal čas.

Pak je tu ještě skupina, která je naopak zdravá a svůj stav bere jako důkaz dokonalosti: Mě Bůh poučovat a vylepšovat nemusí. Kdysi jsem se na jednom fóru o víře setkal se dvěma ženami, které hříšným slibovaly tresty a muka pekelná. Samozřejmě s pevnou představou, že se to týká všech, kromě nich.

Ať tak nebo tak, dělat z Boha rodiče, který výprask doprovází slovy o zájmu vypláceného, je nesmyslné. Museli bychom si totiž položit otázku, proč zločinci nejsou nadprůměrně nemocní, proč se nám po vyslovení lži nevyrazí lišej a proč smrtelná choroba naopak postihne i ty, kteří žili příkladně.

Měli bychom si uvědomit, že pokud Bůh dal lidem absolutní svobodu (třeba i zničit svoji duši), pak ji nemůže čas od času omezovat. Například tím, že je skrze rakovinu něčemu učí. A naopak, na otázku, proč tedy takové věci dopouští, platí stejná odpověď. Představte si ostatně, že byste si dali hamburger nebo zapálili cigaretu a z nebe vysunutá ruka by vám je vyrazila od úst. Svoboda buď je, nebo není. V obou případech se všemi důsledky.  Pokud vás tedy každou chvíli nefackují andělé, pak jste zřejmě ponecháni vlastnímu rozhodnutí a měli byste se podle toho zařídit.

I tam, kde je patrná souvislost mezi dosavadním životem a nemocí, není třeba hned „obviňovat“ Boha. Když spadnete se schodů, jde o projev gravitace, nikoliv o nastavenou boží nohu. Stejně tak může být choroba také důsledkem špatné životosprávy, fyzické i duchovní. A tedy jistě i důvodem k zamyšlení, proč vás postihla. Nemusíte v ní však hledat žádné sesílání. Proč by to Bůh dělal, když nastane automaticky a zákonitě?

Zkuste to tedy otočit. Nepovažujte nemoc za Bohem seslanou výzvu k pokání, ale když už vás postihne, využijte toho k zamyšlení. I když vám k ní nepomohl Bůh, neznamená to, že vám nemůže přinést poučení.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

13 internetových knihkupectví prodává 21 dní ke štíhlému tělu

Tak už je to tady, celkem ve třinácti internetových knihkupectvích je k dostání e-book 21 dní ke štíhlému tělu. Knihu můžete koupit jak v ČR, tak na Slovensku. Kompletní seznam prodejen najdete zde.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 
  

Aktualita: Kniha 21 dní ke štíhlému tělu také jako e-book!

Kniha 21 dní ke štíhlému tělu je už k dostání jako e-book (ve formátech PDF, EPUB a MOBI). Kromě možnosti pracovat s ní na všech čtečkách a tabletech (ale i PC) je jistě příjemná i nižší cena: 290 Kč namísto 450 za tištěné vydání.

V této chvíli nabízí knihu internetové knihkupectví Kosmas, ale zanedlouho poputuje i do dalších 12 prodejen.

21 dní ke štíhlému tělu na Kosmas.cz – ihned ke stažení

Kolikrát jste už zkoušeli novou metodu pro zhubnutí, která už tentokrát určitě zabere? Kolikrát jste sestavovali nový jídelníček, postupovali novou dietu, vážili se třikrát denně v očekávání alespoň malého pokroku? Pokud vás nakonec čekalo vždy jen zklamání, vyzkoušejte příručku "21 dní ke štíhlému tělu". Praktický návod Miloše Tomana totiž neřeší následky, ale příčiny. Neučí vás bojovat proti kilům navíc, ale ukazuje, jak změnit důvod, proč přibíráte na váze.

Jeho metoda, z níž čerpají i jiní autoři programů pro snižování tělesné hmotnosti (odkazuje na ni například Dr. Charles Livingston, autor populárního programu Fat Loss Factor), změní během 21 dnů nastavení vaší mysli. Nový vzorec, který si vytvoříte, vás zcela přirozenou a nenásilnou cestou přivede nejen ke snížení váhy na požadovanou hodnotu, ale také k jejímu dlouhodobému udržení. 

Co se díky působení této metody stane:

• budete jíst méně, aniž by vám to vadilo a museli jste se k tomu nutit
• omezí se pocit a projevy hladu
• podvědomě si začnete vybírat zdravější stravu
• nebudete mít výčitky svědomí, když občas podlehnete pokušení
• bez přemáhání a nechuti zvýšíte pohybovou aktivitu
• neztratíte dobrou náladu a svěžest 

Pokud jste už nějakou dietní nebo jinou metodu zkoušeli, pak víte, že při nich často dochází právě k opačným k opačným jevům a necítíte se při nich zrovna nejlépe. S vizuální metodou, která je podstatou příručky "21 dní ke štíhlému tělu" je tomu právě naopak.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Tři poznání - část první

Napište a natočte si příběh svého života

Ráno vypravíte děti do školy a pak chvátáte, abyste se včas dostali do práce. Tam osm hodin snášíte nafoukané vedoucí, neochotu kolegů a kolegyň, prázdné řeči na poradách nebo na šatnách. Odpoledne je třeba ledacos zařídit, pak se postarat o večeři. V televizi běží zprávy, politické aféry, války, povodně. Když se konečně dostanete k nové knížce, kterou vám někdo vřele doporučil, po třech stránkách zjistíte, že je to neskutečná nuda.

Často si říkáte, že takhle jste si svůj život nepředstavovali. Když vám přátelé na věčné stížnosti odseknou, ať s tím tedy něco uděláte, jen se kysele usmějete. Dobře víte, že to nejde. Jiná práce není, děti potřebují peníze, platíte hypotéku a půjčku na auto. Možná si v takových okamžicích s trpkostí uvědomíte, jak málo o sobě rozhodujete vy sami. Váš život běží podle scénáře, do něhož nemáte co mluvit.

A ono to tak skutečně je. Film života, který prožíváte, se podobá televiznímu seriálu. Role jsou přiděleny a další díly doplňujete tak, aby navazovaly na už odvysílané. Ze služebné a lokaje se nemůžete stát pánem zámku, protože to by přece nebylo logické. Divák by podobný dějový přemet nepochopil.

Ujasněme si ale dvě věci: Kdo je zde režisérem a kdo divákem? I když si zřejmě připadáte jako člověk, jenž sedí před obrazovkou, ve skutečnosti máte na starosti režii. A těmi, které nechcete zklamat a jste ochotni se jim podbízet, jsou lidé kolem vás. Daleko nejdůležitější je ale scénář. Jím se řídíte a jeho se neodvážíte nedržet. Proč? Protože jiný nemáte.

Už jste jistě četli o lidech, kteří „přišli ke štěstí“. Najednou se mají víc než dobře a hlavně všude vykládají, jak mohou dělat jen to, co je baví. „Kdyby mě někdo nabídl lepší práci, nebo investoval do mého podnikání, to bych se změnou neváhal ani minutu,“ říkáte si. „Ale takhle?“ Jenže nic takového se nestane a ani stát nemůže. Nemáte to ve scénáři.

První poznání tedy říká, že jste nejen režisérem svého života, ale že máte také právo změnit scénář. On totiž vůbec není váš. Začali ho psát vaši rodiče, učitelé i kamarádi, pokračovali v tom partneři, děti, nadřízení v práci, vaši sousedé, úředníci v hypotéční bance a spousta dalších lidí. Vy pak jen poslušně realizujete, co si oni představují jako dobrý příběh ze života průměrného občana.

Scénář můžete změnit, pokud pochopíte, že postavy a věci v něm nejsou navzájem nijak pevně provázány. Obvykle totiž říkáte, že to nejde, protože…  A popíšete neúprosné fungování zákona příčiny a důsledku. Jestliže dám výpověď, nenajdu jinou práci. Když nezaplatím hypotéku, přijdeme o dům. Jestliže mě povýší, kolegové to budou chápat jako nespravedlnost. Když zbohatnu, někdo musí zchudnout. A tak dále. Tyto pravdy se zdají být pevné jako betonová zeď.

Jenže ve skutečnosti jsou vazby mezi tím, co uděláte, a jak se to projeví u druhých, velmi volné. Ke stejnému výsledku se dá dojít mnoha cestami a také se mnoha cestami může dojít k mnoha výsledkům. Vaše „Když udělám to, nevyhnutelně musí přijít toto“ zkrátka není pravda. To jen předčítáte ze scénáře, který jste sami nenapsali.

Pusťte se tedy do přípravy nového. Bylo by ovšem hloupé jen tak zpřeházet postavy a děje a čekat, co se z toho vyvine. Povšimněte si, že vám neříkám, abyste hned teď postavili svůj život na hlavu. Ne, teď hned začněte psát jeho nový příběh.

V první řadě si položte otázku, co je v něm vlastně nemožné. Jistě, pokud nechcete vytvořit nějaké absurdní drama, je třeba se držet základní logiky. Ale jinak? Může hrdina toho filmu závratně zbohatnout? Může získat partnera či partnerku svých snů? Může se stát slavným hercem, spisovatelem nebo investorem? Nejenže může, ale dokonce musí! Jinak by seriál nebyl divácky zajímavý a nestal by se hitem. A vy ho přece, i když jste si v něm vyhradili hlavní roli, neděláte jen pro sebe.

Začněte tedy s tím, co musí mít každý scénář nejdříve: s cílem. Je sice pravdou, že v některých seriálech ani sami autoři předem nevědí, jak to dopadne, ale vy si to řekněte hned na začátku. Vezmou se? Zbohatne hrdina? Koupí si zámek na Loiře? A kdy se to stane? Když máte v tomhle jasno, bude se vám daleko lépe pracovat na osnově příběhu.

Ta je také důležitá. S osnovou dokážete svůj příběh logicky budovat a rozvíjet. Jinak nevíte, co bude zítra. A co se stane? Odložíte všechno na později, nejlépe na poslední měsíc nebo týden, kdy to má všechno nastat. Jenže ten ztracený čas už nemůžete dohonit, i kdyby se měly dít zázraky.

Kostra příběhu, jeho osnova, vám tedy říká, co je kdy zapotřebí udělat, aby zápletka vyvíjela ke zdárnému konci. Celý příběh máte před sebou jako na dlani. Jestliže děj dlouhý dejme tomu pět let těžko přehlédnete od začátku do konce, v osnově je celý před očima.

A kostru pak vyplníte jednotlivými epizodami, díly. Musí na sebe logicky navazovat, směřovat k cíli, který jste si určili. Jak dlouhé časové období mají vyjadřovat? Jaké chcete, ale po dnech to určitě nestihnete. Zkuste každý příběh vytvářet po dobu jednoho týdne. Tedy napsat scénář a díl „natočit“. Vůbec nejlepší jsou tři týdny, tedy 21 dní, ale to doporučuji už zkušenějším režisérům svého života, kteří už mají pár dílů za sebou.

Úskalím vašeho „filmu o životě“ a první velkou překážkou je vlastnost, kterou bych nazval počáteční nesynchronnost. Ačkoliv jde o váš děj, o váš život a váš cíl, v jeho první části (a to může trvat měsíc i třeba rok), poběží odděleně od skutečnosti. Vy si sice něco „vysníte“, ale reálný život si půjde podle svého a na váš scénář nebude brát ohled. Může vás to svést k názoru, že tenhle postup zkrátka nefunguje a jen s ním ztrácíte čas. Jenže úspěch vždy patřil vytrvalým. Potřebujete nějaký čas, abyste poznali, že opravdu máte moc režírovat si svůj život. Ne, ve vaší hlavě se neobjeví žádný ohňostroj, žádné „Aha!“. Naopak, poznání přijde nenápadně a stane se zvykem. Pak teprve zjistíte, že se i skutečnost řídí vaším scénářem.

Jak ho napsat, když jste s velkou pravděpodobností žádné příslušné školení neabsolvovali a v hodinách českého jazyka jste možná nedávali pozor? Jakkoliv. S tužkou určitě zacházet umíte, nějaký papír také máte, nebo si kupte trhací blok, a to docela postačí. Nejdříve si na jeden nebo více listů napište, jak to má všechno dopadnout. Popište do všech podrobností, jak chcete žít třeba za tři roky, pět let. Kratší termíny si nedávejte, protože nevíte, kdy se „chytnete“ a zesynchronizujete scénář a reálný život. Nemějte strach, že na něco zapomenete. Až tam dojdete, budete muset stejně začít další, nový film. Za tu dobu jistě přijdete na spoustu dalších věcí, které ještě chcete.

Osnovu si pište v odrážkách. Nejdříve načrtněte děj svého života, jak ho chcete ve vybraném časovém úseku prožít, pak ho rozdělte do jednotlivých let. V prvním roce třeba získáte nové zaměstnání, ve třetím povýšíte na důležité místo a v pátém koupíte firmu, ve které pracujete. Mezi tyto mezníky přidejte tolik podrobností, kolik potřebujete.

Jen prosím do svých plánů nezahrnujte šťastné náhody, jako jsou výhry ve sportce nebo dědictví po zapomenutém strýčkovi. Na ně žádný scénář neplatí a mám pocit, že takovými přáními nejen odeženete skutečné přínosy vašemu životu, ale také za ně zaplatíte. Nic totiž není zadarmo.

A obsah jednotlivých dílů samozřejmě může napsat každý. Nikdo vám nebude kontrolovat gramatiku a úhlednost rukopisu. Stačí, když děj popíšete tak, abyste to sami po době přečetli a ještě na druhý den věděli, co jste chtěli říci.

↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Nebojte se překážek

Včera jsem se zase jednou vydal přes řeku plnou krokodýlů. Byla pěkně široká, takže mi chvíli trvalo, než jsem po hřbetech těch krvelačných potvor přeskákal na druhý břeh. Asi jsem musel vypadat směšně, jak bosý, levou rukou držící boty svázané tkaničkami, balancuji na zádech převalujících se zvířat. Neřekli byste, že jsou ve vodě velmi rychlá a obratná. Znovu mě však překvapil silný nápor radosti, když jsem se konečně dostal na druhou stranu. Přece jen to všechno byla „pouhá“ představa.

Toto cvičení jsem vymyslel jako nácvik překonávání překážek. Najdete ho třeba v příručce 21 dní k bohatému životu. Když se vydáte vizuální cestou, smazávají se rozdíly mezi představou a realitou, což můžete poznat třeba právě podle pocitu radosti až euforie, jestliže se vám podaří veletok s krokodýly (symbol překážky) úspěšně překonat.

Protože s překážkami se v životě setkáváme všichni, doporučuji, abyste si občas tímto cvičením prošli. Třeba v předvečer dne, kdy vás čeká nějaký obtížný krok, zkouška, jednání.

Nejdříve tedy sestupte do své místnosti (podrobný návod, jak to udělat, najdete zde). Dalšími dveřmi pak projděte ven. Stojíte na břehu široké, kalné řeky. Na druhé straně na vás čeká to, po čem právě toužíte. Pytel peněz, stůl s občerstvením, nový vůz nebo dům – co chcete. Má to však háček. Voda je plná krokodýlů, kteří se v ní líně převalují.  Možná už jste něco podobného viděli ve filmu. Tito nebezpeční plazi vás navíc budou silným hlasem přesvědčovat (v představě je možné všechno), ať se ani nepokoušíte k řece přiblížit.

Protože tu není žádný člun, ke své odměně a všemu ostatnímu se můžete dostat, jen když přes řeku přeskáčete po hřbetech krokodýlů.

Nadechněte se tedy a pusťte se do toho. Jako vždy vnímejte všemi smysly: Jak vaše boty nebo bosé nohy (doporučuji) dopadají na tvrdou kůži, jak se krokodýli pod vámi hýbou, jak vás máčí voda a jak je cítit bahnem. Abyste na takové vnímání měli čas, představte si řeku pořádně širokou. Chvílemi se také můžete zastavovat a čekat, až se nějaký krokodýl ocitne v blízkosti.

Uprostřed řeky sklouznete a upadnete do vody. Musíte s krokodýly bojovat. Největšímu z nich nakonec stisknete tlamu tak, aby ji nemohl otevřít, vyhoupnete se na jeho hřbet a pokračujete ve skocích.

Nakonec vyskočte na břeh a prožijte si radost z překonané překážky. Pak dojděte ke svým odměnám, které vás na druhé straně čekají. Protože máte šaty promočené, převlečte se do oděvu, který na vás čeká zavěšený na stojanu. Pak se usaďte k prostřenému stolu. Zatímco svačíte, prohlížejte si detaily toho, co vás obklopuje. Ale vnímejte samozřejmě i dobré jídlo. Přes řeku plnou krokodýlů se už vracet nemusíte. Stačí, když projdete dveřmi někde v blízkosti a ocitnete se zase ve své místnosti. Pak zhasnete, zavřete, vyjdete a vyjdete výtahem nahoru.

Toto cvičení můžete také absolvovat jako součást kurzu, který je shrnutý v příručce 21 dní k bohatému životu.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 

Úspěch není jen pro elity

Dostal jsem otázku: „Čím se vaše metoda liší od všech těch knížek o úspěchu, které stejně nefungují?“

Za prvé si nemyslím, že by návody v knihách věnovaných úspěchu byly k ničemu. Ony fungují. Ale potřebujete k tomu víru. Bezpodmínečné přesvědčení o jejich účinnosti. Taková Barbel Mohrová, autorka Vesmírného objednávkového servisu podle všeho nemá problém uvěřit čemukoliv. Proto také dostává, o co Vesmír požádá. Já jsem spíše nevěřící Tomáš, takže stejným způsobem nic nezískám. Bohužel, je nás většina.

Tím se dostávám k hlavní přednosti vizuální metody. Ona totiž požadavek na bezpodmínečnou víru obchází. Využívá zjištění, že mezi představou (bdělým snem) a skutečností není velký rozdíl. Alespoň pro naše podvědomí, kde se změny chování a postojů odehrávají. Vžít se do obrazu dokáže téměř každý. Zažíváme to třeba při sledování napínavého filmu, ale mnozí lidé se takto noří i do svého denního snění. Důvěřovat účinku návodu k úspěchu tedy umí málokdo, ale s představou se ztotožníme snadno. Místo abychom obtížně věřili, že něco bude, v představě zažíváme, že to „už je“. A uvěřit v realitu je přece naprosto snadné.

Co má podle mého názoru naopak malou účinnost, jsou návody typu „Běžte a něco dělejte!“ Za prvé obvykle neřeknou, co. Za druhé vůbec nepočítají s tím, že každý člověk je nějak nastavený. Jako kdybychom každé ráno začínali život znovu, bez starých návyků, vzpomínek a postojů. Pak je samozřejmě možné říci si, že teď to budu dělat podle návodu. Jenže ve skutečnosti je dnešní den dán vším, co jsme zažili a vstřebali před ním. Neseme si sebou hromadu šablon vytvořených výchovou, vlastní hodnotovou orientací, zkušenostmi, postoji a vlivem okolí. Bojovat s ní násilím je obtížné, vysilující a většinou beznadějné. Kdo z nás má vlastnosti, sílu a vytrvalost legendárních bojovníků?

Výsledky dosažené vizuální cestou samozřejmě také nikomu nespadnou do klína bez námahy. Ale jsou přece jen dostupnější a mohou tedy zajistit úspěch více lidem. Má metoda není určená elitám a ani není jejím cílem je vytvářet. V tom dobrém slova smyslu by se tedy dala nazvat lidovou.

 ↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓ 
  

Příručka pro podnikatele: 21 dní k intuitivnímu marketingu

Vedle marketingu kalkulovaného, používajícího exaktní nástroje, existuje také marketing cítěný. Jeho reprezentantem je i můj intuitivní marketing, jediná česká koncepce, jež je vyučována na vysokých školách. Největší konkurenční výhodou, kterou přináší svým uživatelům, je schopnost naladit se na „vlnu“ zákazníka. I v digitálním věku totiž stále platí, že nákupní rozhodování ovlivňují na prvním místě emoce a vnitřní potřeby.

Zájemci o hlubší proniknutí do tajů tohoto hlubokého dialogu se zákazníky a úspěšného podnikatelského stylu nyní mají možnost využít metody, která jim to umožní. Spojením pravidel intuitivního marketingu a vizuální cesty vznikla příručka 21 dní k intuitivnímu marketingu, upevňující správné návyky v duchu této koncepce a otevírající mysl novým přístupům a nápadům.

S její pomocí odstraníte mentální bariéry, otevřete stavidla tvořivosti a naladíte „přijímač“ své mysli na viditelná i skrytá přání zákazníků. Váš podnikatelský úspěch má mocného pomocníka právě v této originální publikaci. Během 21 dní si cvičeními vytvoříte novou podvědomou šablonu, která změní váš přístup k marketingu, prodeji a byznysu vůbec. Vítejte ve světě intuitivního marketingu, kde se vítězí chytrostí a emoční inteligencí!

3x3 návody zdarma

Abyste mohli být v čemkoliv úspěšní, musíte vědět, čeho chcete dosáhnout. Někdy to vůbec není snadné, hlavně pokud jde o cíle životní. Mnoho lidí je dokáže určit jen velmi obecně: Chci se mít dobře, chci prožít pěkný život, chci být užitečný… To však nestačí, protože na základě takto popsaných vizí nedokážete poznat, jak se k nim vlastně dostat. Hned první krok se tak stává těžko překonatelnou překážkou. A po něm ještě musí následovat další… Proto vám podávám pomocnou ruku a první tři návody poskytnu zcela zdarma.

Cesta od neúspěchu nebo průměrnosti a všednosti k úspěchu začíná třemi kroky:

·         musíte zjistit, co od života skutečně chcete

·         dále je třeba se naučit sestoupit do hloubi mysli

·         a do třetice si potřebujete vytvořit dostatečný emoční důvod pro změnu

K prvnímu kroku vám zašlu návod, jak se vyznat sami v sobě a ve svých přáních. S jeho pomocí se můžete dobrat zjištění, co vlastně od života očekáváte, co byste skutečně chtěli dělat a v jaké roli se cítili spokojení.

Ke druhému kroku přidám postup, jak se ponořit do nižších úrovní mysli a dosáhnout tak úrovně, na níž můžete přepsat své podvědomé šablony, které mají na svědomí váš současný stav. Ten je teď možná jen šedým průměrem nebo dokonce neúspěchem, ale máte šanci ho změnit.

Ve třetím kroku se dozvíte, jak překonat emoční pojistku, která chrání část šablon (obvykle právě těch, kterých se chcete zbavit) před přepsáním. Sestoupíte na emoční dno a odrazíte se od něj, abyste mohli stoupat vzhůru.

Objednat

Všechny tři návody vycházejí z metody "vizuální cesty". Využijete je jako úvod a přípravu na použití některé z příruček "21 dní k …". V současné době jsou k dispozici:

21 dní k bohatému životu

21 ke štíhlému tělu

21 dní k životu bez závislosti - kouření

Pozor! Tato bezplatná nabídka tří návodů je časově omezená! Objednat