Že štěstí je muška jenom zlatá, to všichni víme. Slyšeli
jsme také mnohokrát, že štěstí se za peníze koupit nedá. Říkají to i bohatí, ti
ovšem dodávají, že s penězi se přece jen žije lépe. Podle výzkumů jsou ale
kupodivu šťastnější obyvatelé chudých zemí, než my, žijící v dostatku.
Znamená to tedy, že klíčem ke štěstí je chudoba? Myslím si, že tak jednoduché
to zase není. I u nás jsou přece chudí lidé a nevypadá to, že by štěstím zrovna
zářili.
Psychologové zjistili zajímavou věc. Na štěstí nemá ani tak vliv
to, co máte, ale co mají ostatní. Když se kolem vás pohybují bohatší lidé,
pocit štěstí se sníží. Jenže i v těch nejchudších státech jsou milionáři.
Rozdíly jsou dokonce mnohem větší než ve vyspělých zemích. Přesto to tamním
chudým nevadí, kdežto u nás ano. Čím to může být?
Mám pocit, že důležitá je právě ta vzdálenost. Od obyvatele
slumu, živícího se přehrabováním smetiště, k bankéři nebo majiteli továren
je tak daleko, že to prostě není třeba řešit. Chudí si řeknou, že zkrátka
nemají šanci – a hodí to za hlavu. Kdežto u nás, v západní civilizaci, je
na žebříčku bohatství těch stupňů více. Vždy najdeme někoho, kdo je sice nad
námi, ale ne zase tak, aby se nám ztratil z dohledu. Trpíme pak výčitkami
svědomí, že on ano a my ne. Vždyť přece máme stejné šance, jak to říká naše
demokratické myšlení.
Vypadá to tedy, že o pocitu štěstí (také) rozhoduje poměr
mezi „musím“ a „chci“. Čím více toho děláme proto, že to dělat chceme, tím se
cítíme šťastnější. Zkuste to.
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím