Před více jak dvěma tisíci lety se v betlémském chlévě
narodilo dítě. Podle křesťanů syn Boží, podle názorů jiných lidí učitel a
prorok. Někdo připomíná, že se tak nemohlo stát ani na počátku našeho
letopočtu, kdy se na obloze neobjevilo nic podobného vánoční hvězdě, ani v tuto
zimní dobu, protože pastýři přespávali pod širým nebem jen do září. Ale to
všechno by nemělo odvádět naši pozornost stranou. Skutečně důležité je, že se zrodila
víra a naděje.
Cožpak už tu nebyly předtím? Nevěřily snad celé generace
židovského národa v Boha, jehož syn právě přišel na svět? Neexistovala
snad naděje? Ale ano, to všechno tu už bylo, jenže…
Připomeňme si příběh, který podle Lukášova evangelia
vyprávěl již dospělý Ježíš. U dveří bohatého člověka lehával žebrák Lazar. Oba
zemřeli a Lazar vystoupil do nebe, kdežto bohatce čekalo utrpení v pekle. Když
zjistil, že už mu není pomoci, prosil otce Abraháma, aby poslal Lazara za jeho
bratry, že by alespoň je zachránil před plameny pekelnými. Abrahám na to odpověděl: „Mají Mojžíše a
Proroky, ať je poslouchají!“
Boháč však řekl: „Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k
nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.“
Co se zde dozvídáme? Myslím si, že jde o zkušenost,
kterou většina z nás dobře zná. Že víra (a nejen ta v Boha), jakkoliv
byla na počátku silná, se s postupem času jaksi zmenšuje. Ty úžasné věci,
jichž jsme byli svědky, z našeho života vymizely. „Víra se mi neobnoví,
dokud neuvidím znamení,“ říkáme. „Ale vždyť už jsi jich viděl dost,“ zní
odpověď.
Wayne W. Dyer dal jedné ze svých knih název „Uvidíte to,
až tomu uvěříte“. My však nevidíme, protože naše víra je slabá, ale zdráháme se
uvěřit, když není nic k vidění. Zrozené dítě je tím, kdo roztíná bludný kruh a
dává naději. Ne protože se skutečně narodilo, ale v podobě symbolu. Je to
začátek, je to naděje.
Židé měli v té době silný pocit, že musí se svým
životem něco udělat. Jak se říká, viselo to ve vzduchu. I Jan Křtitel, který tehdy
„jen“ nabádal k pokání, byl velmi populární. Ale čekalo se především na
Mesiáše. To očekávání však bylo takové, že když konečně přišel, téměř nikdo ho
nepoznal. Proč? Podle lidí měl být králem, který nastolí ideální stav, změní jejich
životy příkazem shora a znovu určí, co je správné dělat a co ne. Tentokrát
ovšem, na rozdíl od Mojžíše s jeho desaterem, mezi nimi navždy zůstane a
bude živým garantem platnosti nového způsobu života.
Víra a naděje patří neodmyslitelně k sobě. Jedna
posiluje druhou a naopak. Jestliže uvěříte, že se váš život může změnit,
nestane se tak během pěti minut. Ale naděje říká, že k tomu cíli dojdete.
Pokud jste tedy dlouho zpomalovali a nechali pochybnosti, aby nahlodávaly vaši důvěru,
je pro vás narození dítěte tou spásou, na kterou jste čekali. Věřte, že se na
Štědrý večer narodila vaše naděje, která vás bere za ruku a staví na nohy, a
shodíte se sebe všechnu tíhu pochybností. Vaše cesta se obnoví, vaše kroky se
zrychlí a možná vám i narostou křídla.
Snad to má skutečně svůj význam, že týden po tomto
zrození vstoupíme do nového roku. Proč ne tedy se zvednutou hlavou, s vírou
a nadějí? Šťastnou cestu!
↓ Líbil se vám článek? Sdílejte ho, prosím ↓