Kdysi jsem diskutoval s jedním člověkem, který nemohl
najít práci. Stěžoval si, že má dva červené diplomy z amerických univerzit
a přesto o pořádné zaměstnání nezavadí. Hlavní problém byl samozřejmě v tom,
že práci ve skutečnosti nehledal. Čekal, až k němu sama přijde. Stejně si
ale nemůžeme nevšimnout, jak mnoho vzdělaných a kompetentních lidí nemá úspěch.
A naopak, hodně z těch, kteří mnoho neumějí a neznají, bez problému stoupá k výšinám
a vydělává spoustu peněz.
S teorií, že jedni věří svému úspěchu a druzí
ne, asi nevystačíme, protože věřící i nevěřící jsou tam i tam.
Vysvětlením může být Dunning-Krugerův efekt. Říká, že lidé s malými
schopnostmi či kompetencemi mají ve zvyku své výsledky přeceňovat a lidé s velkými
schopnostmi a vzděláním se zase podceňují. Často totiž se Sokratem říkají: „Vím,
že nic nevím“.
Málo schopný má tedy paradoxně lepší vyhlídky na úspěch,
protože si se svými kompetencemi neláme hlavu. Je zkrátka dobrý. Schopnější s uplatněním
svých znalostí a dovedností otálejí, jelikož mají pocit, že ještě nemají
dostatečnou úroveň. Výsledkem pak je, že třeba na internetu se setkáte spíš s těmi
prvními a skutečně důležité informace od lidí, kteří vědí, můžete snadno
přehlédnout.
Dunning-Krugerův efekt je ovšem nebezpečný i pro lidi s nízkými
schopnostmi. Pokud nemají dostatek kritičnosti, mohou se snadno zesměšnit, jak
to ukazuje třeba i toto video.
Ti schopnější by si pak měli uvědomit, že nikdy nebudou
vědět dost a nikdy nedojdou na konec vzdělání. Je tedy zbytečné čekat. Vykročte
teď hned a sebekritický postoj využijte k tomu, abyste stáli nohama na
zemi. Ne na to, aby vás brzdil a srážel k zemi.